Návrhy, realizace a údržba zahrad ve Frýdku–Místku a okolí

Časy se mění. Nebo spíš vrací? Ať je tomu tak či onak, rozhodně se zdá příjemné otevřít po probuzení dveře do zahrady, nasát vlahý ranní vzduch, jen tak naboso vkročit do rosou se blýskající trávy a natrhat si do snídaňového müsli tmavomodré malvičky muchovníku, uzobnout dvě tři právě uzrálé jahody nebo se natáhnout po vyzývavě shlížejícím červeném jablku.

Tohle má přece své kouzlo - zahrada, ve které nejen hrdliččin zve ku lásce hlas a borový zavání háj, ale kde také o sladkých chutích šeptají ústa hýčkaná. Zahrada, kterou můžete ochutnat, má své kouzlo. A věděli to už před padesáti a možná i sto lety. Zeptejte se babičky.

Navíc je hezké mít ponětí, co jíte a dáváte svým dětem ke svačině. Když se pro ovoce natahujete do papírových beden v supermarketu, máte pouze jistotu chemických reziduí. Kdežto natahujete-li se na podzim do větví malého pokrouceného keříku pro rezavohnědé hruštičky mišpulí... pane jo, to bude marmeláda! A kdepak na vás s nějakou rýmečkou - když jedna bobule rakytníku obsahuje doporučenou denní dávku vitaminu C.

Mišpule

A nebojte, nenabádáme vás, abyste vykopli ze země své opečovávané rododendróny, zryli pěstěný anglický trávník a do řádků vysadili mrkve a k tyčím přivazovali rajčata.

Ano, možná na takové samozásobitelství taky dojde.

Ale teď vám jen chceme ukázat několik méně známých ovocných druhů, které vám nejenže přinesou sladké plody, ale také na vaší zahradě vytvoří zajímavé solitéry a barevná zákoutí. Mnoho z nich bývá okrášleno nápadně velkými a barevnými květy, a to po hodně dlouhou dobu. Na podzim se pak některé keře odějí do červeného listí a jiné zůstanou zelené po celou zimu. To za trochu sentimentu ke starým dobrým časům stojí, co říkáte?

Znovuobjevené babičkoviny

Někdo si ještě možná vzpomene na mírně natrpklé džemy z červeného jeřábu nebo sladké kompoty z aromatických kdouliček. Ale už se to zdá být docela dávná minulost, kdy se na zahradách zpracovávalo úplně vše, aby to pak přes zimu ukojilo potřebu vitamínů a zahnalo palčivou chuť na sladké.

Právě tyhle rostliny se ale dnes čím dál častěji objevují v zahradnictvích a ovocných školkách.

Moruše

Muchovník

Větší keř, který může dorůst až do výšky 4 metrů. Na jaře rozsvítí zahradu nápadnými bílými květy a naopak do podzimní nálady zapadnou jeho červeně zbarvené listy. Na svých větvích plodí tmavomodré malvičky připomínající borůvky - proto se muchovníku říká indiánská borůvka. Plody můžete uzobávat čerstvé nebo je zpracovat jako džem. V živém plotu se muchovník bude vyjímat.

Kdoulovec

Keř dohánějící svůj menší vzrůst nádhernými šarlatovými květy, které začínají zkrášlovat zahradu již na konci zimy. Žluté aromatické kdouličky můžete zavařit do kompotů nebo džemu. Takový keř kdoulovce je ideální do zahuštěných okrasných výsadeb.

Kdouloň

Tenhle menší ovocný strom babičky dobře znají. Velké bílé květy nahradí žluté kdoule, které dozrávají pozdě na podzim a konzumují se až po tepelné úpravě - jako kompot či džem. A taková pálenka z kdoulí má taky něco do sebe. V menších zahradách pak vytvoří kdouloň krásný solitér.

Kdoule

Mišpule

Další ze zapomenutých menších ovocný stromů s bílými květy a pozdě na podzim dozrávajícími malými rezavohnědými hruštičkami - do marmelád a rosolů ideálních.

Morušovník

Tahle rostlina s nápadně velkými světle zelenými listy může mít hned několik podob - větší keř či strom, dokonce i v převislé formě. Její plody se podobají ostružině a obsahují spoustu léčivého resveratrolu. V čerstvé nebo sušené formě je tak můžete baštit jako prevenci proti všemožným nachlazením.

Rakytník

Tohle je poklad vašeho zdraví. Tolik vitamínu C, jako nakyslé oranžové plody, v sobě nemá ani citron. I když je rakytník citronem severu nazýván. Středně vysoký keř potřebuje pro vytváření plodů samčí a samičí rostlinu, vysadit ho můžete do živých plotů a problém mu nedělají ani jílovité půdy. Bobule můžete trhat rovnou do pusy, usušit je do čaje nebo z nich vytvořit vitamínově bombovní sirup.

Rakytník

Dřín obecný

Časně zjara zářící malé žluté květy tohoto 3 metry vysokého keře nahradí podlouhlé červené plody dřínky - opět bohaté na vitamín C. Chutnají syrové i zavařené. A protože keř dobře snáší řez, hodí se do výsadeb živých plotů.

Červený jeřáb

Složené listy, bílé květy v chocholíku a oranžové plody jsou pro tento strom typické. Na sladkokyselých a mírně natrpklých plodech si pochutnáte spíše ve formě džemů nebo kompotu. Díky svému zajímavému habitu pasuje červený jeřáb do zahrad jako solitér.

Kustovnice

Známá spíše jako superpotravina goji. Tento středně rostoucí keř má drobné listy a malé fialové květy. Jeho drobné červené plody jsou plné antioxidantů a trhat je můžete rovnou do pusy nebo je usušit a ráno si hrstičku přidat do ovesné kaše.

Kustovnice

A místo trvalek...

... vysadíme půdopokryvné ovocné druhy. Na svazích, kde potřebujete zabránit splavování zeminy nebo do míst pod většími keři a stromy se místo - sice krásných, ale pramálo užitečných - trvalek a nízkých plazivých dřevin dají využít ovocné druhy, které prostor rychle zarostou a ještě se na jejich plazivých šlahounech urodí sladké plody.

Jahodník

Jahody s cukrem, no páni! To nám připravovala babička. Ale stejně bylo nejlepší vplížit se do zahrady a uždibovat sladké pihaté plody přímo ze záhonku. No každopádně záhonek pro jahody nepotřebujete. Šlahouny jahodníku snadno zakořeňují a během roku až dvou vám krásně zaplní volný prostor - vždyť jahodník je docela nenáročný a snese kde co.

Brusnice brusinka

Dozrávající plody a bílé květy současně? Právě tak se to děje na stále zeleném nízkém keříku brusnice. Nenáročné rostlině stačí najít světlejší stanoviště a můžete se těšit na výborný kompot nebo džem.

Brusnice

Klikva

Mnoho mnoho šlahounů rychle zaplní prázdný prostor drobnými úzkými lístky, mezi kterými najdete červené bobule - o něco větší než brusinky. Nakyslé a trpké plody je ale potřeba prosladit a zpracovat do džemu nebo šťávy. Obojí pak chutná bravurně. A protože klikva vyžaduje vlhčí stanoviště, bude se hodit na okraj jezírka či tůňky.

Tak a teď už víte vše, aby vám vaše zahrada opravdu zachutnala.

Dobrou chuť!

Jak děláme zahrady my

Kdepak trvalky. Žádná z nich nikdy nepokvete tak bohatě a dlouhodobě. A to by chtěl přece každý - krásnou zahradu plnou barev, vůní a života. Taky třeba každý rok jinou, rozmanitou. A na údržbu nenáročnou, že ano? Přivoňte si tedy k letničkám.

Jsou jako letní louka. Ale nejspíš ještě mnohem barevnější. Tvoří pestrou a neustále se měnící směsici, která dnes čím dál častěji okrášluje nejen soukromé zahrady, ale taky veřejná prostranství. Květy, nasycené sladkým nektarem, jsou spásou pro včelky, čmeláky a motýly - veledůležité tvory, kteří z přírody tak nedobrovolně mizí. O tom jsme už psali, koukněte >>

A když říkáme, že letničky plodí radost dlouhodobě, tak tím myslíme po celý rok. Mnohé z nich si totiž můžete i usušit a na konopném provázku pověsit na trám nebo z nich vykouzlit podzimní podobu truhlíků.

Moc práce? Kdepak

Ano, říká se to, že kolem letniček se člověk naběhá. Pravidelná zálivka, zajištění kvalitní půdy, každoroční jarní výsadba, odstraňování odkvetlých květů a to vše jen kvůli jedné sezóně. Ale to není tak úplně pravda. Jinak byste okolo letniček přece nekroužili na kruhových objezdech. Kdo by je tam kropil celý rok hadicí? Zkrátka ty barvami a vůněmi hrající letničky můžete mít i bez práce. Nebo dobře, skoro bez práce - když si dobře připravíte záhon a zbavíte ho plevele.

U setých letniček, nikoliv vysazených (což jsou právě ty na péči náročné), je vydatnější zalévání nezbytné pouze na začátku, po vysetí, aby se semínka uchytila. A to je stejné jako s trávníkem. Jinak na seté letničky nemusíte od jara do podzimu sáhnout. Leda když se nějakou rozhodnete utrhnout do vázy.

Co se nestihne na podzim...

... to se dožene na jaře. Letničky s přímým výsevem potřebují připravit půdu, a to se dělá zpravidla dřív, než dopadne na zahradu první sněhová vločka - na podzim. Ale když to nezvládnete, taky žádná tragédie. Holt se půda připraví až v březnu či dubnu, kdy se letničky vysévají.

A jak připravit půdu? Letničky ji mají rády kyprou a propustnou, ideálně tedy vylehčenou pískem a obohacenou dávkou rozloženého kompostu nebo dlouho působícího hnojiva. Protože ale koření mělce, není potřeba opečovávat půdu do hloubky.

Letničkové směsi jsou namixované tak, aby se jim dařilo právě v našich středoevropských podmínkách a díky každoročnímu výsevu můžete typ květin na své zahradě třeba rok co rok měnit. Stereotyp je přece nuda. A protože letničky po zasetí rychle vyrostou a okamžitě kvetou, bude váš domov hrát barvami už časně zjara.

Do záhonu i do truhlíku

Právě díky rychlému květu můžete letničky vysít i mezi čerstvě vysazené trvalky, čímž pokryjete holá místa do doby, než se trvalky zapojí. Záhony tak ani nemusíte mulčovat. Podobně využijete letničky v čerstvě vyseté louce, kde svými barvami pomohou překonat ponuré období po výsevu, kdy louka není zrovna dvakrát hezká na pohled. No a taky pokud je vaše zahrada teprve ve fázi zrodu a vy si nejste jistí co a jak, stanou se letničky ideální variantou pro dočasné zaplnění nevzhledné hromady hlíny.

A co si myslíte o opakujících se prvcích? Třeba menší záhon v zahradě doplněný na terase třemi kamennými truhlíky s týmiž květinami? Na nás to působí tak harmonicky a letničky jsou pro takové "hraní si" perfektní.

Mají ony vůbec nějaké nevýhody? Snad ten každoroční výsev, za který se ale bohatě odmění.

Pořiďte si letničkový záhon hned při jarní údržbě zahrady.
Chci letničky

A taky včely, čmeláci a pravděpodobně už ani neuvidíte vyskočit do vzduchu kobylku. Víte, kdo za to všechno může? My ano! A protože nejsme žádní alibisté, ukážeme na viníka prstem.

Bývá dokonale upravený. Nakrátko zastřižený. Občas se o něm dokonce povídá, že se stal symbolem úspěchu a dobrého vkusu. Ano, přesně tak - anglický trávník.

To je ten zloduch, který krade hmyzu prostředí pro život a podílí se na jeho velkém vymírání. A tak nějak všeobecně za sebou, ten krasavec zelený, zanechává dost nehezkou stopu na životním prostředí a také vašem zdraví. Což od něj vůbec není hezké. Vzhledem k tomu, kolik energie a peněz do něj každý rok investujete.

Když to srovnáme s takovou květnatou loukou, tak ta má přece jen o dost skromnější nároky a nesrovnatelně lepší přínos pro planetu. Ale přece si nenecháte zahradu zarůst loukou, že ano? Nebo snad...?

Pozor! Sucho

Spočítali jste si někdy, že na zavlažování 1 m2 trávníku spotřebujete za rok 600 - 800 litrů vody? Pozor, jen jednoho metru čtverečného! Teď jakou rozlohu má vaše zahrada? Přičemž sami vidíte, že krátce střižený anglický trávník ani není schopný vodu zadržet. Rosa se z něj vypaří během pár minut a nechcete-li mít na zahradě poušť, tak jenom zaléváte a zaléváte. Pitnou vodou, většinou. Což je drahé nejen pro vás, ale i pro naši planetu.

Kdežto po vzrostlých stéblech lučního kvítí a travin stéká rosa k půdě, která - protože je zastíněná právě těmi květinami - tolik nevysychá. To pak u vás na zahradě udržuje příjemné mikroklima. Příjemnější, než vyschlý trávník.

Hezké, ale přece si nenecháte zahradu zarůst loukou? Divili byste se, kolik lidí a dokonce i městských radnic se k tomu odhodlalo. Přece jen květnaté louky jsou pro naši krajinu typické a anglický trávník k nám - už podle názvu - dorazil jaksi odjinud.

Bez včel o hladu

Souhlasíme, hmyz bývá někdy otravný. Obzvláště, chcete-li si v klidu číst knížku a u toho usrkávat osvěžující melounovou limonádu, přičemž vám kolem hlavy neustále poletuje ta pomatená včela. Ale právě ona - a taky motýli a čmeláci - opylují květy, díky čemuž se urodí ovoce a zelenina. Takhle nám to říkali už na základce a myslíme, že se na tom dodnes nic nezměnilo.

Krom toho, že tihle pracovití hmyzáci ubývají. Vymírají ve velkém, protože jsme zabrali jejich přirozené prostředí. My a náš anglický trávník. Takže pak pěstitelé práci opylovačů nahrazují chemií. Mňam!

Taková květnatá louka je ale pro hmyz přesně tím místem, kde najde útočiště. Krátce střižený anglický trávník nikoliv. A my hmyz opravdu potřebujeme.

Bez práce není angličák

Jen se přiznejte - jak často sekáte trávník? Jednou týdně? To minimálně, viďte? Nebo automatickou sekačkou neustále? Uf! Ale dobře, nechme stranou to něco málo zplodin z benzinové sekačky, případně náklady na elektřinu. Spíš té práce, co s tím anglickým fešákem je! Protože ten si neříká jen o pravidelné sekání. Taky potřebuje 3x ročně hnojit. Odstranit plevel chemickými herbicidy. Zastřihnout okraje. A vertikutaci dvakrát do roka. No... není toho málo.

Rozkvetlou a barvami hrající louku seknete dvakrát, možná třikrát do roka a máte hotovo. Po zbytek času vám dělá jenom radost. Opravdu, žádná další práce není třeba. Možná jen občas natrhat luční kvítí do vázy.

Na zdraví!

Příroda moc dobře ví, co do ní nepatří. A umí se proti nepřirozenostem bránit. Plevelem třeba. Suchem. Nebo všelijakými houbami, jimž krátce zastřižený trávník bez energie nemá sílu odolat. Jenže člověk má taky svoje zbraně - hnojiva, herbicidy, fungicidy. Samou chemii. Ale stejně nevyhrajeme. Protože tyhle hrůzy v půdě zůstávají a byli bychom naivní, kdybychom věřili tomu, že se nedostanou i do našeho těla. Dostanou.

Na druhou stranu - abychom byli féroví - anglický trávník bez kvítí může být fajn pro alergiky. To ano. I když ono krátké zastřižení zase podporuje prašnost, takže ne pro všechny alergiky je anglický trávník přínosem.

Samozřejmě neříkáme, že byste si teď měli celou zahradu nechat zarůst loukou. Stačí třeba jen část nebo pár ostrůvků, které udrží na zahradě vláhu a poskytnou útočiště hmyzu a ptákům.

A jak si nechat zarůst zahradu?

Dnes už se běžně prodávají osiva pro květnaté louky, což svědčí o tom, že se tímhle směrem vydává čím dál více lidí. Přičemž samotné založení louky je nesrovnatelně snazší než v případě trávníku.

Stačí jen srovnat povrch a zasít - v podstatě kdykoliv od dubna do září. Takže začít můžete třeba hned. Dokonce i tu vodu budete šetřit hned od počátku, protože vysetá louka - narozdíl od trávníku - zalévat nepotřebuje. Teď ani později. Spotřeba vody nula. První rok si projdete plevelným stádiem a už napřesrok na jaře se dočkáte přirozeně krásné louky plné kopretin, chrp, kohoutků, zvonků nebo dokonce vlčích máků.

Krásné na pohled, férové k přírodě.

Proč je květnatá louka lepší trávníku

Dává vám to smysl? Podívejte se, jak děláme zahrady my.

Jak děláme zahrady

Vašim buxusům něco hrozí! Jen to možná ještě nevidíte. Tyto housenky zavíječe zimostrázového totiž likvidují vaše okrasné keře potichu a potají - zevnitř. Nechytíte-li je včas při činu, buxusy vám úplně a nevratně zničí.

Třeba jste si ale v posledních dvou letech všimli, že vám po zahradě poletuje motýl, kterého jste tam nikdy předtím neviděli. Tak normálně veliký a mává bílými křídly s hnědým lemováním. Tak ten sem vůbec nepatří. Dostal se do našich končin před několika lety z jihovýchodní Asie a jeho housenky si rychle našly svou oblíbenou oběť.

Ano, ty vaše buxusy. Možná jim taky říkáte krušpánky či zimostrázy.

Než zavíječe objevíte...

... mohou být vaše pečlivě pěstované keře na konci sil. Asi 5 cm dlouhé světle zelené a řídce ochlupené housenky s černými pruhy na hřbetě se totiž ukrývají uvnitř buxusu a tam nepozorovaně pracují na jeho zkáze.

Housenky okusují lístky a často jich poškodí mnohem víc, než k životu potřebují. Listy pak zasychají a opadávají. Hloupé je, že v momentě, kdy tohle spozorujete na okraji keře, bývá už jeho vnitřek úplně zlikvidovaný.

Proto musíte své buxusy pravidelně kontrolovat a včas zakročit.

Rozhrňte větvičky svých buxusů

A podívejte se, co se děje uvnitř keře. Spatříte-li poškozené listy nebo pavučinky, je zle. Samotné housenky možná hned neuvidíte, ale jejich přítomnost prozradí i trus, který vypadá jako drobné zelené granule. A pokud máte citlivější čich, praští vás do nosu neobvyklý zápach.

Protože počáteční fáze výskytu zavíječe je velmi špatně pozorovatelná, je dost dobře možné, že buxus byl larvami zamořený už od novoty. Tomu se bohužel moc bránit nedá.

Takže kontrolujte, kontrolujte a pořád kontrolujte. Od března do října a třeba každý týden. Než bude pozdě.

Je tam! A jak se ho zbavit?

Na menších keřích můžete housenky posbírat ručně. Ale aby to mělo efekt, je potřeba sbírat je opakovaně každé 2 - 3 dny.

Při napadení větších keřů se ale nevyhnete chemické ochraně. Bohužel, žádné přirozené nepřátelé zavíječ nemá - hlavně díky svému asijskému původu a množství toxických alkaloidů, které housenky produkují.

Takže jediné, co vaše buxusy zachrání, jsou insekticidní přípravky proti žravým škůdcům na okrasných rostlinách. Tyto postřiky obsahují účinné látky acetamiprid a thiakloprid ze skupiny neonikotinoidů. Použít můžete také přípravky s účinnou látkou spinosad, který působí jako kontaktní insekticid. Při postřiku jen dávejte pozor, aby látka pronikla až do nitra keře. Tam se nachází epicentrum problému.

Stříkat, až když housenky přijdou

Do té doby nemá cenu brát insekticidy vůbec do rukou. Jenom byste plýtvali časem a penězi. Ale preventivní efekt to nemá. Raději každých pár dní nahlédněte do nitra svých keřů a teprve když přítomnost zavíječe zpozorujete, pusťte se do něj.

Jen si své buxusy hlídejte a vaše zahrada bude pořád krásná.

A potřebujete-li ještě s čímkoliv pomoct, tak se nám ozvěte.

Umíme pomoct

Jenom si to představte. Večerní sluníčko už visí docela nízko nad obzorem a zahradu zaplavuje načervenalé světlo. Vzduchem se nese lehké ševelení listí a vaše holé nohy proplouvají svěže zeleným trávníkem. Ach, to je pohoda...

A teď stop! Přestávka. Na chvíli se proberte a dohlédněte, aby váš trávník byl právě takový jako z vašeho snu. Venkovní teplota už stoupla nad 10°C a přišel správný čas na jarní oživení trávníku. Čím začneme?

Vlastně to začalo už na podzim, kdy jste trávník posekali na výšku kolem 5 cm a sesbírali veškeré listí. Takže jste ho teď na jaře našli bez nehezkých hnědých skvrn, hniloby a plísní. Gratulujeme, máte o starost méně.

Trávník se potřebuje nadechnout

Jako vy. Celou zimu čekal, až se k němu přikloní sluníčko a taky ostré nože vertikutátoru. Po letošní zimě jsou navíc trávníky docela plesnivé, takže všechno špatné musí pryč. Odumřelé části rostlin, mechy, plevele, zbytky posekané trávy - to všechno vytváří nepropustnou vrstvu travní plsti, která brání přístupu vzduchu, živin i samotného sluníčka.

Ale pozor, ať nezajedete moc do hloubky. Až příliš hluboké provzdušnění trávník poškodí. Bohatě postačí 2 - 3 milimetry do hloubky. Zkrátka tak, aby se nože vertikutátoru stojícího na rovné ploše pouze dotýkaly země.

Vyhrabaný materiál sesbírejte a pokud se na trávníku objeví nějaká ta holá místa, osejte je travním semenem. Ať je to v létě bez flíčků.

Kam nechodí vzduch...

... tam se objeví mech. A když máte trávník vysazený například na těžké jílovité půdě, přichází ke slovu takzvaná aerifikace. Při tomhle hrubším provzdušňování vytvářejí duté hroty hustou síť děr asi 10 cm hlubokých. Do nich se pak vpravuje křemičitý písek, který propouští vodu, vzduch i živiny. Díky tomu se taky rostliny mají kam rozrůstat a trávník zůstává hustý a plný života.

Přidejte něco dobrého

Když trávníku chybí živiny, nemůže se rozrůstat do krásy. Hnojením ho taky posílíte v boji proti mechům, plevelu a chorobám. Ty správné živiny jsou dusík, fosfor a draslík - tedy hnojiva typu NPK. Ideálně granulovaná.

Ale nespěchejte a určitě se nepouštějte do hnojení suchého trávníku. Jinak byste ho spálili a to je velké nadělení. Počkejte si na zamračený den nebo až naprší (a neuschne). Za nás je ideální hnojit hned po vertikutaci, protože hnojivo se lépe dostane ke kořínkům.

A tohle je taky důležité - hnojivo po trávníku rozmístěte rovnoměrně. Když se vám to nepodaří, uvidíte brzy fleky, kterým se hnojiva nedostalo.

No a jarním hnojením to nekončí. Živiny působí 2 - 3 měsíce a pak trávník jenom strádá. Ještě když se k tomu přidá sucho... Katastrofa! Hnojit byste tedy měli ještě alespoň jednou v průběhu léta.

A teď teprve tu sekačku

Hotovo, připraveno, budete mít krásný trávník. Dál stačí jednou za týden nastartovat sekačku a vydat se na procházku tam a zpátky po zahradě. Právě díky pravidelnému sekání travní koberec houstne a vytlačují se plevele.

Zase vás ale upozorníme na jeden takový nešvar. Sekání až příliš nakrátko vede k usychání odhalených kořínků a zežloutnutí trávníku. Takže sekání na 4 cm bude pro podmínky u vás na zahradě tak akorát. Víc ani ťuk.

Kde se zalévá, tam se zelená

Samozřejmě, že teď na jaře je vláhy až až. Ale jakmile se pořádně oteplí a sluníčko naplno ukáže svou sílu, vydatné zalévání trávníku vás nemine. Kořeny trav nejsou příliš hluboké, takže sucha dávají trávníku co proto. A co jednou zežloutne, to už se těžko přebarví zpět do zelena.

Tedy až udeří letní vlny veder, zavlažujte, zalévejte a kropte. Klidně i 50 l vody na jeden metr čtverečný za týden.

No a teď už víte vše, co potřebujete. A jak vidíte, komu se na jaře nelení, tomu se v létě zelení.

A pokud na takové věci nemáte čas, nechte to na nás.

Chci údržbu zahrady

Sluníčko, teplíčko. Zdá se, že už byste se do něčeho na zahradě mohli pustit. Je to lákavé začít dělat pořádky a konečně si vypít kávu venku na lavičce. Jenom pozor na mrazíky. Víte přece, jak to počasí bývá poslední dobou nevyzpytatelné. My bychom vám doporučili začít na zahradě následovně.

Ať ze samého nadšení do práce nakonec nenaděláte víc škody než užitku. Vyrazte do garáže pohledat na podzim odhozené rukavice - možná budou spadené za ponkem, popadněte nůžky a zahajte sezónu úklidem.

Suché musí pryč

“Trvalky? Neblázněte. Vždyť ty se stříhají spíš na podzim, ne?” Tak taky to lze. Jenže to se pak připravíte o kouzelně namrzlé květy třapatek, bělotrnu a rozchodníku. A zahrada by přece měla být krásná po celý rok. Zimu nevyjímaje.

Ostříhejte tedy trvalkám zaschlé listí a rovnou vyhrabte nepořádek ze záhonů. Včetně listí, které se tam na podzim nějak pozapomnělo.

Hned poté s nůžkami v rukou ohněte záda k okrasným travám, které jste na podzim tak prozřetelně svázali. Zastřihnout potřebují jako sůl. A co nejdříve. Při pozdějším stříhání už můžete poškodit nově rašící výhonky a to kráse vaší zahrady ale vůbec neprospěje.

Jak si vedou mladé stromky?

Až ponesete všechen ten ostříhaný nepořádek na kompost, hoďte očko na kůly a úvazky stromků, které jste vysadili v posledních letech. Dva až tři roky po výsadbě by kůly měly u stromů zůstat stát - tak praví obecné poučky. Ale když máte stromek vysazený na větrném místě, zaslouží si oporu klidně i po delší čas.

Podívejte se, jestli úvazky nezarůstají do kmene a kdyby ano, malinko je uvolněte.

Stříhat, řezat, zkrášlovat

Pokud už to na mrazíky nevypadá, odstraňte kryty z choulostivých rostlin a pusťte k nim sluníčko. Po té dlouhé zimě si to zaslouží.

No a pomalu se můžete pustit do řezu okrasných dřevin.

Začněte od těch nejodolnějších a pomaličku polehoučku se prostříhávejte k těm méně houževnatým - jako třeba levanduli. Kdyby se mrazíky přece jen vrátily, budete rádi, že jste postupovali právě takhle. A keře kvetoucí brzy na jaře stříhejte až po odkvětu - abyste se nepřipravili o jejich krásu.

Moment, levaduli taky?

Taky. A pořádně! Jakmile odezní mrazíky, ustřihněte klidně i dvě třetiny rostliny. Ano, slyšíte správně. Zní to drsně, ale v létě uvidíte, že to mělo svůj smysl. Levandule nejsou plazivé ani pnoucí se rostliny - i když na některých zahradách tak vypadají. Takže se ničehož nic nebojte a stříhejte ostošest.

A už ty nůžky odložte

Ještě předtím, než se pustíte do cibulovin. Ty by si na ostří vašich nůžek měly ještě nějaký ten čas počkat. Kdepak je stříhat hned po odkvětu - to je takový častý nešvar.

Raději to odloužte až do chvíle, kdy listy úplně zaschnou. A pak je teprve odstraňte.

Rostliny si totiž potřebují stáhnout všechny živiny z listů zpět do cibulky - aby je měly v zásobě na příští jaro. A mohly za rok zase rozkvést v celé své kráse a možná ještě krásnější.

Už jen takové drobnosti

Zahlédnete-li, že někde schází trocha mulčovací kůry nebo kamínků, máte ideální příležitost obojí doplnit. Když jste si ty trvalky a dřeviny tak krásně prostříhali, bude se vám materiál okolo nich krásně rozhrabávat.

A když nepřijde voda z nebes, musí přijít z hadice. Hlavně stálezelené rostliny si zaslouží důkladně zalévat. A ideálně rovnou i vyhnojit.

No a to by mohlo prozatím stačit. Trochu si dáchněte. Než vás zaměstná péče o trávník.

Nebo nechte celý jarní úklid na nás. Postaráme se.

OBJEDNEJTE SI ÚDRŽBU

AK zahrady s. r. o.

+420 739 237 747info@akzahrady.cz
Palkovice 53, 739 41 Palkovice
IČ: 089 32 697, DIČ: CZ08932697

Zasaďte do zahrady také bazén.

Společně s firmou Bazény Bílek se postaráme, aby vše krásně a funkčně ladilo.
facebook
linkedin facebook pinterest youtube rss twitter instagram facebook-blank rss-blank linkedin-blank pinterest youtube twitter instagram