Návrhy, realizace a údržba zahrad ve Frýdku–Místku a okolí

Tušíme, že na to čekáte. Živě vidíme, jak nám klienti kolikrát visí na rtech a čekají, kdy zazní to vytoužené slovíčko, které zamete všechny jejich obavy z nové zahrady. Ale z nás ho nedostanete. BEZÚDRŽBOVÁ zahrada zkrátka neexistuje. Vždycky bude potřeba něco na zahradě udělat. Zvolený styl zahrady ale předurčí, kolik a jak náročná ta práce bude.

Zahrada je přece jen kus přírody. A tu nikdy zcela nezkrotíte. Jestli si ale chcete svou zahradu víc užívat než ji opečovávat, můžete nezkrotnost přírody obrátit ve svůj prospěch. Nebo taky naopak – můžete se snažit přírodu formovat a svazovat, což od vás pak bude vyžadovat hodiny a hodiny práce. Přičemž bez chemie se neobejdete.

Vždycky tedy záleží, jaký styl zahrady zvolíte. Od toho se množství a náročnost údržby odvíjí. Můžete mít zahradu moderní, minimalistickou, venkovskou či podhorskou. Taky středomořskou ve stylu Provence nebo třeba romantickou s duchem staré Anglie.

Všechny styly ale rozebírat nebudeme. To by vydalo na knihu. Navíc třeba taková středomořská zahrada může být pojata i moderně, minimalisticky nebo klidně divoce a přírodně. Zkrátka se bavíme o přírodě, která nemá pevně daný rozměr a výkon. A vy si teď potřebujete především udělat představu, kterým směrem se při plánování nové zahrady vydat.

Takže to zjednodušíme na dva protichůdné přístupy:

Jen pozor: při plánování nové zahrady byste měli zohlednit ještě další věci. Třeba místní klima a také mikroklima, které u vás panuje. Měli byste vědět, jaký typ půdy na zahradě máte, a přemýšlet, která místa jsou osluněná a která zůstávají ve stínu. Co si ujasnit před příchodem zahradního architekta, to jsme vylíčili v tomto článku.

1. Formální zahrada

Čtverce, obdélníky, kruhy nebo elipsy. Linie geometrických tvarů vykreslují styl moderní minimalistické zahrady, které vévodí dokonale rozprostřený zelený koberec. Do toho se přidávají dřevěné konstrukce, kamenné sochy nebo železné doplňky s patinou rzi. A často také vodní prvky, zelené traviny a tvarované keře osvěžující souvislé plochy štěrku.

Vypadá to tak jednoduše. Staticky a neměnně. Jako z architektonického časopisu. Bohužel ale – je za tím hromada práce.

Taková formální zahrada totiž vyžaduje docela častou pozornost. I když není potřeba, abyste byli kdovíjací botanici. Pampelišku ve štěrku určitě poznáte. Takže vám bude jasné, co do zahrady patří a co už je nežádoucí plevel. Každopádně pravidelné tvarování keřů, prořezávání rostlin, čištění vodních prvků a občasné ošetřování dřevěných a kovových konstrukcí ochrannými nátěry je nutnost, které se nevyhnete.

Trávník vám sice poseká automatická sekačka. Ale občas je taky potřeba ho dohnojit. A během horkých letních dnů ho i zavlažovat – aby zůstal zelený a hustý. A když se objeví nějaká ta pampeliška nebo jetel, musíte s vypichovákem nebo dokonce s herbicidem na kolena.

Časová náročnost
Potřeba je pravidelná a intenzivní údržba. Očekávejte i několik hodin týdně věnovaných údržbě – zvlášť během vegetačního období.

Finanční nároky
Pravidelná údržba může být nákladná, pokud využíváte služeb profi zahradníků. A kvůli potřebě kvalitních materiálů a rostlin a jejich odborné instalace mohou narůst i počáteční náklady.

Potřebné znalosti
Nezbytné je základní povědomí o zahradničení, tvarování rostlin a péče o trávník. Specifické úkony doporučujeme probrat s odborníky nebo rovnou využít profi služeb.

2. Přírodní zahrada

Kde končí terasa, začíná bujet život. Všechno se vyvíjí tak nějak samo – podle zákonů přírody, které se nesnažíte příliš přizpůsobovat těm svým. A zahrada vám to vrací. Třeba pohledem na všechny barvy motýlích křídel a ranním ptačím koncertem. V záplavě trvalek se nějaký ten plevel snadno ztratí. Ale daleko spíš ho hustý porost mezi sebe vůbec nepustí. A koneckonců – i trávník plný sedmikrásek má své kouzlo. Dohromady s precizně vybudovanými plochami dlažby nebo mlatu nakonec všechno vypadá udržovaně – a přitom tak přirozeně.

Příroda přináší klid. Přestože také o přírodní zahradu se musíte postarat. Posekat trávu. Vytrhnout nějaký ten plevel. Doplnit mulč na místa, kde prořídnul. V předjaří ostříhat trvalky. Sem tam něco porýt nebo ořezat.

Není toho ale moc. Obvlášť, když vyberete správné druhy dřevin, vysadíte rostliny, co přitahují motýly, čmeláky a včelky, a vodu třeba ještě zachytíte do tůňky, aby v době sucha přinášela vláhu. Pak přírodě jen občas pomůžete. Samozřejmě bez chemie. Jen byste asi měli poznat, co je ještě trvalka a co už plevel. Abyste nedopadli jako ti, co v tom jasno neměli a nechali své trvalkové záhony úplně zaplevelit.

Přírodní zahrada, kterou jsme navrhli a vybudovali v Kunčicích pod Ondřejníkem.

Časová náročnost
Několik hodin měsíčně, hlavně na jaře a na podzim, s menšími zásahy během léta. Údržba je méně náročná na frekvenci.

Finanční nároky
Pokud nezanedbáte počáteční likvidaci plevele, tak jakmile se rostliny uchytí, údržba v dalších letech nebude příliš nákladná. Zvlášť když budete „zahradničit“ sami.

Potřebné znalosti
Měli byste rozpoznat plevel od vysazených rostlin. Jinak stačí umět vzít do ruky nůžky, rýč nebo hrábě a obstarat takové ty obyčejné manuální práce.

Kolik zahradničení zvládnete?

Je to tak: styl zahrady by měl zohledňovat také vaše časové možnosti. A chuť se o zahradu vůbec starat. Samozřejmě, že si na to vždycky můžete najmout šikovné zahradníky (třeba nás). Každopádně pokud toužíte po tom dokonalém anglickém trávníku a štěrkových plochách bez jediného plevele, spadne spousta vpravdě sisyfovské práce také na vaše bedra. A chemickým postřikům se nevyhnete. Pokud po ničem z toho netoužíte, může být uvolněný přírodní styl zahrady lepší volbou. Uvidíte.

Tak jako tak – za zahradní firmou přijďte s následujícím:

Nová zahrada – ranní jóga, letní grilování, čerstvé ovoce přímo ze stromu, spousta prostoru pro děti a jedno kouzelné zákoutí jen pro vás dva. Ach... No zní to krásně – takové plány. Každopádně, aby to takové také bylo, musíte si na začátku spoustu věcí ujasnit a vysledovat. Víte třeba, ze kterého místa vaší budoucí zahrady je ten nejhezčí výhled do okolí? A odkud se zase dobře kouká na váš dům?

Zkrátka a dobře – než se potkáte se zahradním architektem, je vhodné udělat si takovou malou přípravu. Každý architekt se totiž hodně ptá. I my se rádi a hodně ptáme. Protože jenom na základě vašich odpovědí – vašich přání a představ – reálných podmínek a koneckonců i nezbytné dokumentace se dá vytvořit dobré zadání a po něm ještě lepší projekt. Váš projekt – projekt vaší nové zahrady.

Takže:

  1. Kdy vůbec začít novou zahradu plánovat?
  2. Jak má zahrada vypadat a co v ní nesmí chybět?
  3. Kolik času v zahradě budete trávit a jak ji chcete využívat?
  4. Jaké je na místě vaší nové zahrady klima? A jaká je půda? Víte?
  5. No a taky – kolik korun vlastně hodláte do zahrady investovat?

Pojďme na to. Bod po bodu. Otázku za otázkou – a věřte, že jich bude ještě mnohem více. Poznámkový blok a tužku máte? Tak začněme.

1. Kdy začít zahradu plánovat

Respektive – kdy byste měli zahradního architekta oslovit? No, určitě počítejte s tím, že jenom zpracování projektu 4-6 týdnů zabere. Takže pokud chcete „hrábnout do země“ hned zjara, bude dobré potkat se třeba už na podzim. Nejpozději začátkem zimy.

Ono totiž čím více času plánování zahrady dáte, tím více bude možností pro zapracování všelijakých dalších nápadů, které vám budou průběžně vyskakovat na mysli. A že jich určitě bude dost. Takže až se pak zahradníci pustí do díla, bude už dočista jasné, kde má který strom své místo a kde má vyrůst jaká zídka – a takto se vyhnete komplikovaným změnám a nedorozuměním v průběhu realizace.

Pokud plánujete zahradu k novostavbě, pozvěte si architekta po dokončení hrubé stavby, kdy už se dají propočítat náklady na terénní úpravy a architekt se může (a taky by se měl) zapojit do plánování zpevněných ploch okolo domu a chodníků. Obdobně při rekonstrukci domu pozvěte architekta po dokončení venkovních stavebních úprav, ale zároveň dříve, než se pustíte do zpevněných ploch.

2. Styl zahrady

Co se vám vlastně líbí? Moderní minimalistické uspořádání, kde každý prvek má své přesně dané místo? Nebo s vámi rezonuje rustikální styl s teplými odstíny dřeva, květinovými záhony a stínem starých stromů, pod které se uvelebíte na kostkované dece? Nebo ve vás ty správně příjemné pocity vyvolává čistě přírodní styl s rozkvetlou loukou a babičkovskými záhonky, na kterých se urodí bylinky i vaše vlastní zelenina? Tím začněte.

3. Funkce zahrady

Každý prvek zahrady by měl naplňovat svůj účel – odrážet vaše zájmy a životní styl. Dětský smích se tak může rozléhat od houpačky pod starou jabloní, zatímco vy budete vonět s večeří ve venkovní kuchyni. Těšíte se na letní večery strávené s přáteli u grilu? Nebo na odpočinek s knihou v tichém koutku obklopeném vůní květů a šuměním bambusu? Řekněte si.

4. Podmínky na zahradě

Aby vaše nová zahrada byla krásná a funkční, měla by vznikat také v souladu s okolním prostředím – vhodně využívat světelné podmínky, zohlednit typ půdy a chytře pracovat s přirozenými zdroji vody. Stávající přírodní prvky se třeba jen mohou doplnit o nové a společně tak vytvořit něco velkého. Jak to tedy u vás vypadá?

5. Rozpočet na zahradu

Kolik chcete a můžete do zahrady investovat? Které prvky vám přinesou největší radost a užitek? Jaká inteligentní řešení vám budou dlouhodobě šetřit peníze – třeba tím, že si připlatíte za efektivnější zavlažování? Vymezte si maximální rozpočet a pak si ho rozdělte podle svých priorit.

Tak tedy?

Máte sepsáno? Krása! V tom případě se můžeme potkat a začít plánovat společně. Teď nám to půjde jedna báseň.

Na schůzku se zahradním architektem si připravte:

Trvalky na zahradě být mohou, ale také nemusí. To je důležité – že tam být nemusí. Trvalky totiž nejsou žádné dogma. A dost možná se pro vás – a potažmo vaši zahradu – vůbec nehodí. Proto vám pomůžeme najít odpověď na otázku, zda jste, nebo nejste trvalkový typ.

Četly jsme, že prý „jsou trvalky skvělou volbou pro každého nadšence zahradničení.“ A to je právě ono: pro nadšence zahradničení. Pokud se nechcete rýpat v hlíně – pokud máte rádi jednoduchou a dokonce až systematicky uspořádanou zahradu, ve které se v průběhu roku nic moc nemění, trvalky pro vás vhodné nebudou.

Na druhou stranu, kdo má rád, když zahrada neustále převléká barvy a střídá vůně, když kolem něj bzučí život (to bzučení myslíme doslova) a komu nevadí ani pestrost údržby, pak ano – do takové zahrady trvalky patří. Ale dále už popořadě – jeden argument za druhým.

Trvalky ne

Ještě jednou to zopakujeme: nemít v zahradě trvalky není hřích. Naopak vás to může od spousty hříchů – zejména hněvu a klení – ochránit. Prostě jste jen nastavení na formálnější vzhled zahrady a absence trvalek vám umožní toho dosáhnout. 

Tak tedy trvalky ne, pokud:

Trvalky ano

Osadit si zahradu trvalkami, to znamená také plánovat. Přemýšlet, kde bude která rostlina zasazená, aby zahrada kvetla po celý rok. Některé totiž kvetou na jaře, jiné v létě a další na podzim. A rostliny musíte vybírat také podle polohy zahrady, typu půdy nebo klimatických podmínek. Takže už na samém začátku vyžadují trvalky nějaké to řešení navíc.

Trvalkový typ tedy jste, pokud:

S plevelem tak jako tak

Plevel je potvora. A nakonec se dostane na každou zahradu. Ta s anglickým trávníkem a kamenitými plochami se určitě bez všelijakých chemických postřiků a pravidelné údržby neobejde. Tak to prostě je, protože každá pampeliška nebo flíček mechu budou v takovém prostředí nepřehlédnutelné. A asi tedy i nepatřičné.

V přírodnější zahradě (a třeba právě té s trvalkami) se naopak v záplavě květin plevel snadno ztratí. A pokud výběr rostlin dobře promyslíte, vytvoří se na zahradě porost tak hustý, že do sebe plevelné druhy vlastně ani tak snadno nepustí. Takže nebude ani nutné prolévat zahradu pesticidy. Jen to chce ono pečlivé plánování v počátku.

Dobře se rozhodněte

Je to vaše zahrada. Váš vkus. Vaše preference. S trvalkami, nebo bez – je to jenom na vás. A kdybyste si přece jen ještě nevěděli rady, můžeme se nad tím zamyslet společně. U nás totiž nápady jen kvetou.

V létě ochlazují, v zimě drží teplo. A ne, teď nemáme na mysli poctivé osmdesátky stěny na staré beskydské chalupě. I když u stěn zůstaneme. Akorát ty, o kterých budeme mluvit, nejsou zašlé staletím a šestatřicetkrát nabílené. Jsou naopak docela čerstvé a stále zelené. Živé. Náladě a zdraví přínosné.

Chvíli přemítejte myšlenky s námi, prosím. A představte si horký letní den. Takový, kterých bude – jak se zdá – jen přibývat. Vzduch je tak suchý, až drhne na jazyku. A na rozpáleném betonovém chodníku, který pálí i přes podrážky, byste teploměrem naměřili třeba 50 °C. 

Kdybyste ale ten teploměr zapíchli do rostliny, která roste jen o kousek dál, viděli byste na stupnici o dobrých 20 °C méně.

Sama příroda je totiž tou nejlepší klimatizací. A funguje bez elektrické energie. Takže vás pak ani nezajímá, jak vysoko je zrovna cenový strop. Zajímat by vás ale mělo, jak dostat přírodu na stěny vašeho domu. Zvenčí a třeba i dovnitř. A to už naštěstí vymyslel jistý Stanley Hart White, který si zelené stěny nechal patentovat v roce 1938. Nakonec se ale tehdy možná jen inspiroval v dávné Mezopotámii – visutými zahradami královny Semiramis. Nebo střešními zahradami ve starém Římě – každý patricijský dům musel takovou mít. Takže zelený dům – žádná novinka.

Napadlo by vás, jakou stavebnictví nadělá paseku? Jen emise z výroby cementu činí 8 % světové produkce CO2. A stavby celkově produkují přes 30 % světových emisí. Po celou dobu svého životního cyklu. To jsou čísla, která bychom mohli zkusit kompenzovat. Třeba trochou zeleně.

Exteriérová živá stěna, Manifesto Anděl, foto: Tomáš Loutocký

Budova hřeje, příroda chladí

Tam, kde stojí váš dům, sídlo firmy nebo výrobní hala, tam kdysi bujela zelená příroda. A my, lidé, jsme ji nahradili betonem – obřím radiátorem namísto původního přírodního chlazení. Jakpak to radiátorem, ptáte se? Všechny ty naše budovy a stavby totiž z velké části odráží sluneční energii. Vzduch okolo se tak přehřívá, rychle stoupá vzhůru, tím odnáší vlhkost a vysušuje okolí. 

V zeleném lese se ale tohle nestane. Protože rostliny využijí sluneční energii na chlazení – výpar vody. Jeden metr čtvereční rostlin tak své okolí ochladí výkonem až několika set wattů (kam se hrabe klimatizace Daikin).

Jak by potom v betonovém světě zafungovala zelená fasáda? No – nad tím nemusíme dlouze přemýšlet. Vertikální zahrady totiž bují po celém světě. Dokonce v čím dál větší míře. A vrací přírodu tam, odkud jsme ji kdysi nešetrně vytlačili – a uškodili tím také sami sobě.

Exteriérová živá stěna, Libštát, foto: Tomáš Loutocký

Lepší ovzduší na práci

A ještě chvíli rozjímejte s námi – o zelené stěně uvnitř budovy. Ve firemních kancelářích třeba. Nebo i u vás doma. Nejenže taková zelená krásně vypadá a z rostlin na stěnách můžete vysázet i konkrétní vzory – třeba logo firmy. Taková celoroční vertikální zahrada vám prostě udělá dobře. 

Věděli jste třeba, že zelená stěna je akustickým absorbérem třídy C? Ta záplava malých zelených lístků totiž rozptýlí zvuk a nepříjemný hluk, při kterém se nedá ani za mák soustředit na práci, prostě zmizí. A rostliny na stěnách také pohlcují prach a čistí vzduch. Nezní to dobře?

Tak my vám ještě rychle ukážeme, jak zelenou stěnu – venku i uvnitř – vybudovat.

Interiérová živá stěna, Krajská knihovna Vysočiny, foto: Tomáš Loutocký

Moduly, které ozelení planetu

Ve Slavkově u Brna je rodinná firma. A ta je zvenku celá zelená. Včetně první industriální živé haly na světě. Říkají si LIKO-S a vymysleli systém zelených stěn BioTile®. Což jsou vlastně panely tvořené minerální vlnou, která si udržuje stálou vlhkost. Rostliny v ní zakoření a mají se dobře – po celý rok

A dobře se pak mají i vaše účty za vodu. Skryté kapkové zavlažování totiž zajistí každému druhu rostliny právě tolik vlhkosti, kolik potřebuje. Mimo jiné tak vedle sebe můžete pěstovat rostliny vyžadující různou úroveň závlahy. Ale hlavně se na konci nevyužitá voda zachytí a vrátí do oběhu. Takže žádné plýtvání. A taky minimum starostí s údržbou. Zelená stěna je celkem soběstačná. Snad jen během prvního roku, než se všechny rostliny uchytí, doporučujeme jednou za měsíc trochu péče.

Pro vlastní vertikální zahradu s tímto systémem navíc ani nebudete řešit nějakou speciální nosnou konstrukci. Moduly BioTile®se montují přímo na stěnu. Ale nebojte – stěny vám nenavlhnou – i na to se myslí. Stejně jako na případnou výměnu modulů, která je docela snadná.

Hydroponický modulární systém zelených stěn BioTile®

Takže: je to zelené, je to bez starostí, je to zdraví přínosné, chadí to, hřeje to, co je to?

Vertikální zahrada

Časy se mění. Nebo spíš vrací? Ať je tomu tak či onak, rozhodně se zdá příjemné otevřít po probuzení dveře do zahrady, nasát vlahý ranní vzduch, jen tak naboso vkročit do rosou se blýskající trávy a natrhat si do snídaňového müsli tmavomodré malvičky muchovníku, uzobnout dvě tři právě uzrálé jahody nebo se natáhnout po vyzývavě shlížejícím červeném jablku.

Tohle má přece své kouzlo - zahrada, ve které nejen hrdliččin zve ku lásce hlas a borový zavání háj, ale kde také o sladkých chutích šeptají ústa hýčkaná. Zahrada, kterou můžete ochutnat, má své kouzlo. A věděli to už před padesáti a možná i sto lety. Zeptejte se babičky.

Navíc je hezké mít ponětí, co jíte a dáváte svým dětem ke svačině. Když se pro ovoce natahujete do papírových beden v supermarketu, máte pouze jistotu chemických reziduí. Kdežto natahujete-li se na podzim do větví malého pokrouceného keříku pro rezavohnědé hruštičky mišpulí... pane jo, to bude marmeláda! A kdepak na vás s nějakou rýmečkou - když jedna bobule rakytníku obsahuje doporučenou denní dávku vitaminu C.

Mišpule

A nebojte, nenabádáme vás, abyste vykopli ze země své opečovávané rododendróny, zryli pěstěný anglický trávník a do řádků vysadili mrkve a k tyčím přivazovali rajčata.

Ano, možná na takové samozásobitelství taky dojde.

Ale teď vám jen chceme ukázat několik méně známých ovocných druhů, které vám nejenže přinesou sladké plody, ale také na vaší zahradě vytvoří zajímavé solitéry a barevná zákoutí. Mnoho z nich bývá okrášleno nápadně velkými a barevnými květy, a to po hodně dlouhou dobu. Na podzim se pak některé keře odějí do červeného listí a jiné zůstanou zelené po celou zimu. To za trochu sentimentu ke starým dobrým časům stojí, co říkáte?

Znovuobjevené babičkoviny

Někdo si ještě možná vzpomene na mírně natrpklé džemy z červeného jeřábu nebo sladké kompoty z aromatických kdouliček. Ale už se to zdá být docela dávná minulost, kdy se na zahradách zpracovávalo úplně vše, aby to pak přes zimu ukojilo potřebu vitamínů a zahnalo palčivou chuť na sladké.

Právě tyhle rostliny se ale dnes čím dál častěji objevují v zahradnictvích a ovocných školkách.

Moruše

Muchovník

Větší keř, který může dorůst až do výšky 4 metrů. Na jaře rozsvítí zahradu nápadnými bílými květy a naopak do podzimní nálady zapadnou jeho červeně zbarvené listy. Na svých větvích plodí tmavomodré malvičky připomínající borůvky - proto se muchovníku říká indiánská borůvka. Plody můžete uzobávat čerstvé nebo je zpracovat jako džem. V živém plotu se muchovník bude vyjímat.

Kdoulovec

Keř dohánějící svůj menší vzrůst nádhernými šarlatovými květy, které začínají zkrášlovat zahradu již na konci zimy. Žluté aromatické kdouličky můžete zavařit do kompotů nebo džemu. Takový keř kdoulovce je ideální do zahuštěných okrasných výsadeb.

Kdouloň

Tenhle menší ovocný strom babičky dobře znají. Velké bílé květy nahradí žluté kdoule, které dozrávají pozdě na podzim a konzumují se až po tepelné úpravě - jako kompot či džem. A taková pálenka z kdoulí má taky něco do sebe. V menších zahradách pak vytvoří kdouloň krásný solitér.

Kdoule

Mišpule

Další ze zapomenutých menších ovocný stromů s bílými květy a pozdě na podzim dozrávajícími malými rezavohnědými hruštičkami - do marmelád a rosolů ideálních.

Morušovník

Tahle rostlina s nápadně velkými světle zelenými listy může mít hned několik podob - větší keř či strom, dokonce i v převislé formě. Její plody se podobají ostružině a obsahují spoustu léčivého resveratrolu. V čerstvé nebo sušené formě je tak můžete baštit jako prevenci proti všemožným nachlazením.

Rakytník

Tohle je poklad vašeho zdraví. Tolik vitamínu C, jako nakyslé oranžové plody, v sobě nemá ani citron. I když je rakytník citronem severu nazýván. Středně vysoký keř potřebuje pro vytváření plodů samčí a samičí rostlinu, vysadit ho můžete do živých plotů a problém mu nedělají ani jílovité půdy. Bobule můžete trhat rovnou do pusy, usušit je do čaje nebo z nich vytvořit vitamínově bombovní sirup.

Rakytník

Dřín obecný

Časně zjara zářící malé žluté květy tohoto 3 metry vysokého keře nahradí podlouhlé červené plody dřínky - opět bohaté na vitamín C. Chutnají syrové i zavařené. A protože keř dobře snáší řez, hodí se do výsadeb živých plotů.

Červený jeřáb

Složené listy, bílé květy v chocholíku a oranžové plody jsou pro tento strom typické. Na sladkokyselých a mírně natrpklých plodech si pochutnáte spíše ve formě džemů nebo kompotu. Díky svému zajímavému habitu pasuje červený jeřáb do zahrad jako solitér.

Kustovnice

Známá spíše jako superpotravina goji. Tento středně rostoucí keř má drobné listy a malé fialové květy. Jeho drobné červené plody jsou plné antioxidantů a trhat je můžete rovnou do pusy nebo je usušit a ráno si hrstičku přidat do ovesné kaše.

Kustovnice

A místo trvalek...

... vysadíme půdopokryvné ovocné druhy. Na svazích, kde potřebujete zabránit splavování zeminy nebo do míst pod většími keři a stromy se místo - sice krásných, ale pramálo užitečných - trvalek a nízkých plazivých dřevin dají využít ovocné druhy, které prostor rychle zarostou a ještě se na jejich plazivých šlahounech urodí sladké plody.

Jahodník

Jahody s cukrem, no páni! To nám připravovala babička. Ale stejně bylo nejlepší vplížit se do zahrady a uždibovat sladké pihaté plody přímo ze záhonku. No každopádně záhonek pro jahody nepotřebujete. Šlahouny jahodníku snadno zakořeňují a během roku až dvou vám krásně zaplní volný prostor - vždyť jahodník je docela nenáročný a snese kde co.

Brusnice brusinka

Dozrávající plody a bílé květy současně? Právě tak se to děje na stále zeleném nízkém keříku brusnice. Nenáročné rostlině stačí najít světlejší stanoviště a můžete se těšit na výborný kompot nebo džem.

Brusnice

Klikva

Mnoho mnoho šlahounů rychle zaplní prázdný prostor drobnými úzkými lístky, mezi kterými najdete červené bobule - o něco větší než brusinky. Nakyslé a trpké plody je ale potřeba prosladit a zpracovat do džemu nebo šťávy. Obojí pak chutná bravurně. A protože klikva vyžaduje vlhčí stanoviště, bude se hodit na okraj jezírka či tůňky.

Tak a teď už víte vše, aby vám vaše zahrada opravdu zachutnala.

Dobrou chuť!

Jak děláme zahrady my

Kdepak trvalky. Žádná z nich nikdy nepokvete tak bohatě a dlouhodobě. A to by chtěl přece každý - krásnou zahradu plnou barev, vůní a života. Taky třeba každý rok jinou, rozmanitou. A na údržbu nenáročnou, že ano? Přivoňte si tedy k letničkám.

Jsou jako letní louka. Ale nejspíš ještě mnohem barevnější. Tvoří pestrou a neustále se měnící směsici, která dnes čím dál častěji okrášluje nejen soukromé zahrady, ale taky veřejná prostranství. Květy, nasycené sladkým nektarem, jsou spásou pro včelky, čmeláky a motýly - veledůležité tvory, kteří z přírody tak nedobrovolně mizí. O tom jsme už psali, koukněte >>

A když říkáme, že letničky plodí radost dlouhodobě, tak tím myslíme po celý rok. Mnohé z nich si totiž můžete i usušit a na konopném provázku pověsit na trám nebo z nich vykouzlit podzimní podobu truhlíků.

Moc práce? Kdepak

Ano, říká se to, že kolem letniček se člověk naběhá. Pravidelná zálivka, zajištění kvalitní půdy, každoroční jarní výsadba, odstraňování odkvetlých květů a to vše jen kvůli jedné sezóně. Ale to není tak úplně pravda. Jinak byste okolo letniček přece nekroužili na kruhových objezdech. Kdo by je tam kropil celý rok hadicí? Zkrátka ty barvami a vůněmi hrající letničky můžete mít i bez práce. Nebo dobře, skoro bez práce - když si dobře připravíte záhon a zbavíte ho plevele.

U setých letniček, nikoliv vysazených (což jsou právě ty na péči náročné), je vydatnější zalévání nezbytné pouze na začátku, po vysetí, aby se semínka uchytila. A to je stejné jako s trávníkem. Jinak na seté letničky nemusíte od jara do podzimu sáhnout. Leda když se nějakou rozhodnete utrhnout do vázy.

Co se nestihne na podzim...

... to se dožene na jaře. Letničky s přímým výsevem potřebují připravit půdu, a to se dělá zpravidla dřív, než dopadne na zahradu první sněhová vločka - na podzim. Ale když to nezvládnete, taky žádná tragédie. Holt se půda připraví až v březnu či dubnu, kdy se letničky vysévají.

A jak připravit půdu? Letničky ji mají rády kyprou a propustnou, ideálně tedy vylehčenou pískem a obohacenou dávkou rozloženého kompostu nebo dlouho působícího hnojiva. Protože ale koření mělce, není potřeba opečovávat půdu do hloubky.

Letničkové směsi jsou namixované tak, aby se jim dařilo právě v našich středoevropských podmínkách a díky každoročnímu výsevu můžete typ květin na své zahradě třeba rok co rok měnit. Stereotyp je přece nuda. A protože letničky po zasetí rychle vyrostou a okamžitě kvetou, bude váš domov hrát barvami už časně zjara.

Do záhonu i do truhlíku

Právě díky rychlému květu můžete letničky vysít i mezi čerstvě vysazené trvalky, čímž pokryjete holá místa do doby, než se trvalky zapojí. Záhony tak ani nemusíte mulčovat. Podobně využijete letničky v čerstvě vyseté louce, kde svými barvami pomohou překonat ponuré období po výsevu, kdy louka není zrovna dvakrát hezká na pohled. No a taky pokud je vaše zahrada teprve ve fázi zrodu a vy si nejste jistí co a jak, stanou se letničky ideální variantou pro dočasné zaplnění nevzhledné hromady hlíny.

A co si myslíte o opakujících se prvcích? Třeba menší záhon v zahradě doplněný na terase třemi kamennými truhlíky s týmiž květinami? Na nás to působí tak harmonicky a letničky jsou pro takové "hraní si" perfektní.

Mají ony vůbec nějaké nevýhody? Snad ten každoroční výsev, za který se ale bohatě odmění.

Pořiďte si letničkový záhon hned při jarní údržbě zahrady.
Chci letničky

A taky včely, čmeláci a pravděpodobně už ani neuvidíte vyskočit do vzduchu kobylku. Víte, kdo za to všechno může? My ano! A protože nejsme žádní alibisté, ukážeme na viníka prstem.

Bývá dokonale upravený. Nakrátko zastřižený. Občas se o něm dokonce povídá, že se stal symbolem úspěchu a dobrého vkusu. Ano, přesně tak - anglický trávník.

To je ten zloduch, který krade hmyzu prostředí pro život a podílí se na jeho velkém vymírání. A tak nějak všeobecně za sebou, ten krasavec zelený, zanechává dost nehezkou stopu na životním prostředí a také vašem zdraví. Což od něj vůbec není hezké. Vzhledem k tomu, kolik energie a peněz do něj každý rok investujete.

Když to srovnáme s takovou květnatou loukou, tak ta má přece jen o dost skromnější nároky a nesrovnatelně lepší přínos pro planetu. Ale přece si nenecháte zahradu zarůst loukou, že ano? Nebo snad...?

Pozor! Sucho

Spočítali jste si někdy, že na zavlažování 1 m2 trávníku spotřebujete za rok 600 - 800 litrů vody? Pozor, jen jednoho metru čtverečného! Teď jakou rozlohu má vaše zahrada? Přičemž sami vidíte, že krátce střižený anglický trávník ani není schopný vodu zadržet. Rosa se z něj vypaří během pár minut a nechcete-li mít na zahradě poušť, tak jenom zaléváte a zaléváte. Pitnou vodou, většinou. Což je drahé nejen pro vás, ale i pro naši planetu.

Kdežto po vzrostlých stéblech lučního kvítí a travin stéká rosa k půdě, která - protože je zastíněná právě těmi květinami - tolik nevysychá. To pak u vás na zahradě udržuje příjemné mikroklima. Příjemnější, než vyschlý trávník.

Hezké, ale přece si nenecháte zahradu zarůst loukou? Divili byste se, kolik lidí a dokonce i městských radnic se k tomu odhodlalo. Přece jen květnaté louky jsou pro naši krajinu typické a anglický trávník k nám - už podle názvu - dorazil jaksi odjinud.

Bez včel o hladu

Souhlasíme, hmyz bývá někdy otravný. Obzvláště, chcete-li si v klidu číst knížku a u toho usrkávat osvěžující melounovou limonádu, přičemž vám kolem hlavy neustále poletuje ta pomatená včela. Ale právě ona - a taky motýli a čmeláci - opylují květy, díky čemuž se urodí ovoce a zelenina. Takhle nám to říkali už na základce a myslíme, že se na tom dodnes nic nezměnilo.

Krom toho, že tihle pracovití hmyzáci ubývají. Vymírají ve velkém, protože jsme zabrali jejich přirozené prostředí. My a náš anglický trávník. Takže pak pěstitelé práci opylovačů nahrazují chemií. Mňam!

Taková květnatá louka je ale pro hmyz přesně tím místem, kde najde útočiště. Krátce střižený anglický trávník nikoliv. A my hmyz opravdu potřebujeme.

Bez práce není angličák

Jen se přiznejte - jak často sekáte trávník? Jednou týdně? To minimálně, viďte? Nebo automatickou sekačkou neustále? Uf! Ale dobře, nechme stranou to něco málo zplodin z benzinové sekačky, případně náklady na elektřinu. Spíš té práce, co s tím anglickým fešákem je! Protože ten si neříká jen o pravidelné sekání. Taky potřebuje 3x ročně hnojit. Odstranit plevel chemickými herbicidy. Zastřihnout okraje. A vertikutaci dvakrát do roka. No... není toho málo.

Rozkvetlou a barvami hrající louku seknete dvakrát, možná třikrát do roka a máte hotovo. Po zbytek času vám dělá jenom radost. Opravdu, žádná další práce není třeba. Možná jen občas natrhat luční kvítí do vázy.

Na zdraví!

Příroda moc dobře ví, co do ní nepatří. A umí se proti nepřirozenostem bránit. Plevelem třeba. Suchem. Nebo všelijakými houbami, jimž krátce zastřižený trávník bez energie nemá sílu odolat. Jenže člověk má taky svoje zbraně - hnojiva, herbicidy, fungicidy. Samou chemii. Ale stejně nevyhrajeme. Protože tyhle hrůzy v půdě zůstávají a byli bychom naivní, kdybychom věřili tomu, že se nedostanou i do našeho těla. Dostanou.

Na druhou stranu - abychom byli féroví - anglický trávník bez kvítí může být fajn pro alergiky. To ano. I když ono krátké zastřižení zase podporuje prašnost, takže ne pro všechny alergiky je anglický trávník přínosem.

Samozřejmě neříkáme, že byste si teď měli celou zahradu nechat zarůst loukou. Stačí třeba jen část nebo pár ostrůvků, které udrží na zahradě vláhu a poskytnou útočiště hmyzu a ptákům.

A jak si nechat zarůst zahradu?

Dnes už se běžně prodávají osiva pro květnaté louky, což svědčí o tom, že se tímhle směrem vydává čím dál více lidí. Přičemž samotné založení louky je nesrovnatelně snazší než v případě trávníku.

Stačí jen srovnat povrch a zasít - v podstatě kdykoliv od dubna do září. Takže začít můžete třeba hned. Dokonce i tu vodu budete šetřit hned od počátku, protože vysetá louka - narozdíl od trávníku - zalévat nepotřebuje. Teď ani později. Spotřeba vody nula. První rok si projdete plevelným stádiem a už napřesrok na jaře se dočkáte přirozeně krásné louky plné kopretin, chrp, kohoutků, zvonků nebo dokonce vlčích máků.

Krásné na pohled, férové k přírodě.

Proč je květnatá louka lepší trávníku

Dává vám to smysl? Podívejte se, jak děláme zahrady my.

Jak děláme zahrady

Vašim buxusům něco hrozí! Jen to možná ještě nevidíte. Tyto housenky zavíječe zimostrázového totiž likvidují vaše okrasné keře potichu a potají - zevnitř. Nechytíte-li je včas při činu, buxusy vám úplně a nevratně zničí.

Třeba jste si ale v posledních dvou letech všimli, že vám po zahradě poletuje motýl, kterého jste tam nikdy předtím neviděli. Tak normálně veliký a mává bílými křídly s hnědým lemováním. Tak ten sem vůbec nepatří. Dostal se do našich končin před několika lety z jihovýchodní Asie a jeho housenky si rychle našly svou oblíbenou oběť.

Ano, ty vaše buxusy. Možná jim taky říkáte krušpánky či zimostrázy.

Než zavíječe objevíte...

... mohou být vaše pečlivě pěstované keře na konci sil. Asi 5 cm dlouhé světle zelené a řídce ochlupené housenky s černými pruhy na hřbetě se totiž ukrývají uvnitř buxusu a tam nepozorovaně pracují na jeho zkáze.

Housenky okusují lístky a často jich poškodí mnohem víc, než k životu potřebují. Listy pak zasychají a opadávají. Hloupé je, že v momentě, kdy tohle spozorujete na okraji keře, bývá už jeho vnitřek úplně zlikvidovaný.

Proto musíte své buxusy pravidelně kontrolovat a včas zakročit.

Rozhrňte větvičky svých buxusů

A podívejte se, co se děje uvnitř keře. Spatříte-li poškozené listy nebo pavučinky, je zle. Samotné housenky možná hned neuvidíte, ale jejich přítomnost prozradí i trus, který vypadá jako drobné zelené granule. A pokud máte citlivější čich, praští vás do nosu neobvyklý zápach.

Protože počáteční fáze výskytu zavíječe je velmi špatně pozorovatelná, je dost dobře možné, že buxus byl larvami zamořený už od novoty. Tomu se bohužel moc bránit nedá.

Takže kontrolujte, kontrolujte a pořád kontrolujte. Od března do října a třeba každý týden. Než bude pozdě.

Je tam! A jak se ho zbavit?

Na menších keřích můžete housenky posbírat ručně. Ale aby to mělo efekt, je potřeba sbírat je opakovaně každé 2 - 3 dny.

Při napadení větších keřů se ale nevyhnete chemické ochraně. Bohužel, žádné přirozené nepřátelé zavíječ nemá - hlavně díky svému asijskému původu a množství toxických alkaloidů, které housenky produkují.

Takže jediné, co vaše buxusy zachrání, jsou insekticidní přípravky proti žravým škůdcům na okrasných rostlinách. Tyto postřiky obsahují účinné látky acetamiprid a thiakloprid ze skupiny neonikotinoidů. Použít můžete také přípravky s účinnou látkou spinosad, který působí jako kontaktní insekticid. Při postřiku jen dávejte pozor, aby látka pronikla až do nitra keře. Tam se nachází epicentrum problému.

Stříkat, až když housenky přijdou

Do té doby nemá cenu brát insekticidy vůbec do rukou. Jenom byste plýtvali časem a penězi. Ale preventivní efekt to nemá. Raději každých pár dní nahlédněte do nitra svých keřů a teprve když přítomnost zavíječe zpozorujete, pusťte se do něj.

Jen si své buxusy hlídejte a vaše zahrada bude pořád krásná.

A potřebujete-li ještě s čímkoliv pomoct, tak se nám ozvěte.

Umíme pomoct

Jenom si to představte. Večerní sluníčko už visí docela nízko nad obzorem a zahradu zaplavuje načervenalé světlo. Vzduchem se nese lehké ševelení listí a vaše holé nohy proplouvají svěže zeleným trávníkem. Ach, to je pohoda...

A teď stop! Přestávka. Na chvíli se proberte a dohlédněte, aby váš trávník byl právě takový jako z vašeho snu. Venkovní teplota už stoupla nad 10°C a přišel správný čas na jarní oživení trávníku. Čím začneme?

Vlastně to začalo už na podzim, kdy jste trávník posekali na výšku kolem 5 cm a sesbírali veškeré listí. Takže jste ho teď na jaře našli bez nehezkých hnědých skvrn, hniloby a plísní. Gratulujeme, máte o starost méně.

Trávník se potřebuje nadechnout

Jako vy. Celou zimu čekal, až se k němu přikloní sluníčko a taky ostré nože vertikutátoru. Po letošní zimě jsou navíc trávníky docela plesnivé, takže všechno špatné musí pryč. Odumřelé části rostlin, mechy, plevele, zbytky posekané trávy - to všechno vytváří nepropustnou vrstvu travní plsti, která brání přístupu vzduchu, živin i samotného sluníčka.

Ale pozor, ať nezajedete moc do hloubky. Až příliš hluboké provzdušnění trávník poškodí. Bohatě postačí 2 - 3 milimetry do hloubky. Zkrátka tak, aby se nože vertikutátoru stojícího na rovné ploše pouze dotýkaly země.

Vyhrabaný materiál sesbírejte a pokud se na trávníku objeví nějaká ta holá místa, osejte je travním semenem. Ať je to v létě bez flíčků.

Kam nechodí vzduch...

... tam se objeví mech. A když máte trávník vysazený například na těžké jílovité půdě, přichází ke slovu takzvaná aerifikace. Při tomhle hrubším provzdušňování vytvářejí duté hroty hustou síť děr asi 10 cm hlubokých. Do nich se pak vpravuje křemičitý písek, který propouští vodu, vzduch i živiny. Díky tomu se taky rostliny mají kam rozrůstat a trávník zůstává hustý a plný života.

Přidejte něco dobrého

Když trávníku chybí živiny, nemůže se rozrůstat do krásy. Hnojením ho taky posílíte v boji proti mechům, plevelu a chorobám. Ty správné živiny jsou dusík, fosfor a draslík - tedy hnojiva typu NPK. Ideálně granulovaná.

Ale nespěchejte a určitě se nepouštějte do hnojení suchého trávníku. Jinak byste ho spálili a to je velké nadělení. Počkejte si na zamračený den nebo až naprší (a neuschne). Za nás je ideální hnojit hned po vertikutaci, protože hnojivo se lépe dostane ke kořínkům.

A tohle je taky důležité - hnojivo po trávníku rozmístěte rovnoměrně. Když se vám to nepodaří, uvidíte brzy fleky, kterým se hnojiva nedostalo.

No a jarním hnojením to nekončí. Živiny působí 2 - 3 měsíce a pak trávník jenom strádá. Ještě když se k tomu přidá sucho... Katastrofa! Hnojit byste tedy měli ještě alespoň jednou v průběhu léta.

A teď teprve tu sekačku

Hotovo, připraveno, budete mít krásný trávník. Dál stačí jednou za týden nastartovat sekačku a vydat se na procházku tam a zpátky po zahradě. Právě díky pravidelnému sekání travní koberec houstne a vytlačují se plevele.

Zase vás ale upozorníme na jeden takový nešvar. Sekání až příliš nakrátko vede k usychání odhalených kořínků a zežloutnutí trávníku. Takže sekání na 4 cm bude pro podmínky u vás na zahradě tak akorát. Víc ani ťuk.

Kde se zalévá, tam se zelená

Samozřejmě, že teď na jaře je vláhy až až. Ale jakmile se pořádně oteplí a sluníčko naplno ukáže svou sílu, vydatné zalévání trávníku vás nemine. Kořeny trav nejsou příliš hluboké, takže sucha dávají trávníku co proto. A co jednou zežloutne, to už se těžko přebarví zpět do zelena.

Tedy až udeří letní vlny veder, zavlažujte, zalévejte a kropte. Klidně i 50 l vody na jeden metr čtverečný za týden.

No a teď už víte vše, co potřebujete. A jak vidíte, komu se na jaře nelení, tomu se v létě zelení.

A pokud na takové věci nemáte čas, nechte to na nás.

Chci údržbu zahrady

Sluníčko, teplíčko. Zdá se, že už byste se do něčeho na zahradě mohli pustit. Je to lákavé začít dělat pořádky a konečně si vypít kávu venku na lavičce. Jenom pozor na mrazíky. Víte přece, jak to počasí bývá poslední dobou nevyzpytatelné. My bychom vám doporučili začít na zahradě následovně.

Ať ze samého nadšení do práce nakonec nenaděláte víc škody než užitku. Vyrazte do garáže pohledat na podzim odhozené rukavice - možná budou spadené za ponkem, popadněte nůžky a zahajte sezónu úklidem.

Suché musí pryč

“Trvalky? Neblázněte. Vždyť ty se stříhají spíš na podzim, ne?” Tak taky to lze. Jenže to se pak připravíte o kouzelně namrzlé květy třapatek, bělotrnu a rozchodníku. A zahrada by přece měla být krásná po celý rok. Zimu nevyjímaje.

Ostříhejte tedy trvalkám zaschlé listí a rovnou vyhrabte nepořádek ze záhonů. Včetně listí, které se tam na podzim nějak pozapomnělo.

Hned poté s nůžkami v rukou ohněte záda k okrasným travám, které jste na podzim tak prozřetelně svázali. Zastřihnout potřebují jako sůl. A co nejdříve. Při pozdějším stříhání už můžete poškodit nově rašící výhonky a to kráse vaší zahrady ale vůbec neprospěje.

Jak si vedou mladé stromky?

Až ponesete všechen ten ostříhaný nepořádek na kompost, hoďte očko na kůly a úvazky stromků, které jste vysadili v posledních letech. Dva až tři roky po výsadbě by kůly měly u stromů zůstat stát - tak praví obecné poučky. Ale když máte stromek vysazený na větrném místě, zaslouží si oporu klidně i po delší čas.

Podívejte se, jestli úvazky nezarůstají do kmene a kdyby ano, malinko je uvolněte.

Stříhat, řezat, zkrášlovat

Pokud už to na mrazíky nevypadá, odstraňte kryty z choulostivých rostlin a pusťte k nim sluníčko. Po té dlouhé zimě si to zaslouží.

No a pomalu se můžete pustit do řezu okrasných dřevin.

Začněte od těch nejodolnějších a pomaličku polehoučku se prostříhávejte k těm méně houževnatým - jako třeba levanduli. Kdyby se mrazíky přece jen vrátily, budete rádi, že jste postupovali právě takhle. A keře kvetoucí brzy na jaře stříhejte až po odkvětu - abyste se nepřipravili o jejich krásu.

Moment, levaduli taky?

Taky. A pořádně! Jakmile odezní mrazíky, ustřihněte klidně i dvě třetiny rostliny. Ano, slyšíte správně. Zní to drsně, ale v létě uvidíte, že to mělo svůj smysl. Levandule nejsou plazivé ani pnoucí se rostliny - i když na některých zahradách tak vypadají. Takže se ničehož nic nebojte a stříhejte ostošest.

A už ty nůžky odložte

Ještě předtím, než se pustíte do cibulovin. Ty by si na ostří vašich nůžek měly ještě nějaký ten čas počkat. Kdepak je stříhat hned po odkvětu - to je takový častý nešvar.

Raději to odloužte až do chvíle, kdy listy úplně zaschnou. A pak je teprve odstraňte.

Rostliny si totiž potřebují stáhnout všechny živiny z listů zpět do cibulky - aby je měly v zásobě na příští jaro. A mohly za rok zase rozkvést v celé své kráse a možná ještě krásnější.

Už jen takové drobnosti

Zahlédnete-li, že někde schází trocha mulčovací kůry nebo kamínků, máte ideální příležitost obojí doplnit. Když jste si ty trvalky a dřeviny tak krásně prostříhali, bude se vám materiál okolo nich krásně rozhrabávat.

A když nepřijde voda z nebes, musí přijít z hadice. Hlavně stálezelené rostliny si zaslouží důkladně zalévat. A ideálně rovnou i vyhnojit.

No a to by mohlo prozatím stačit. Trochu si dáchněte. Než vás zaměstná péče o trávník.

Nebo nechte celý jarní úklid na nás. Postaráme se.

OBJEDNEJTE SI ÚDRŽBU

AK zahrady s. r. o.

+420 739 237 747info@akzahrady.cz
Palkovice 53, 739 41 Palkovice
IČ: 089 32 697, DIČ: CZ08932697

Zasaďte do zahrady také bazén.

Společně s firmou Bazény Bílek se postaráme, aby vše krásně a funkčně ladilo.
facebook
linkedin facebook pinterest youtube rss twitter instagram facebook-blank rss-blank linkedin-blank pinterest youtube twitter instagram